Kateřina Šimáčková

Kateřina Šimáčková je soudkyní Evropského soudu pro lidská práva, členkou vědecké rady právnické fakulty Karlovy univerzity v Praze a Akademického sněmu Akademie věd. Byla soudkyní   Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu a advokátkou. Působila v Benátské komisi, Legislativní radě vlády a Výboru pro výběr soudců Soudu pro veřejnou službu EU. Vyučuje a publikuje o právu (např. Mužské právo, Lidská práva starších lidí, komentář zákona o protiprávnosti komunistického režimu, Listiny základních práv a svobod atd.).

Stereotypy a předsudky mohou vést k porušování lidských práv. V rozhodnutích Evropského soudu pro lidská práva opakovaně zaznívá, že právě stereotypy o rolích mužů a žen bývají důvodem nedostatečné prevence, policejní ochrany i účinného vyšetřování domácího či sexualizovaného násilí (viz například případy C. M. proti Bulharsku, Opuz proti Turecku, Volodina proti Rusku, Talpis a Landi proti Itálii). Oběti domácího násilí, zpravidla ženy a děti, jsou i z toho důvodu vystaveny nelidskému a ponižujícímu zacházení či dokonce vraždě. K femicidě (tedy vraždě ženy) docházívá kvůli tomu, že se rozhodne vztah ukončit a bludný kruh těchto stereotypů přetnout, případně bývá důsledkem dlouholetého mučení oběti, které nebyla poskytnuta dostatečná podpora státem a společností, aby se zachránila; násilník někdy zavraždí i děti, pokud se postaví na matčinu ochranu.  Rovněž Úmluva Rady Evropy o prevenci a potírání násilí vůči ženám a domácího násilí zdůrazňuje, že pokud chceme chránit životy a fyzické i duševní zdraví našich dětí, je třeba, abychom vymýtili předsudky, zvyky, tradice a další praktiky, jež jsou založeny na předpokladu podřízenosti ženy anebo na stereotypním pojímání rolí žen a mužů. Ve vzdělávání nejlépe těmto stereotypům můžeme čelit, budeme-li trvat na rovnoprávnosti žen a mužů, vzájemném respektu, nenásilném řešení konfliktů v mezilidských vztazích a právu na osobní integritu. Obětem probíhajícího násilí pak musíme pomoci zajištěním sociální a psychologické asistence umožňující bezpečné ukončení vztahu s násilníkem či reálný tlak na jeho nápravu.

Stereotypy ve vnímání postavení žen a potřebu jejich větší emancipace i ochrany však Evropský soud pro lidská práva shledal i v případech nedostatečné pracovně právní ochrany těhotné ženy (Jurčić proti Chorvatsku) nebo nedostatečného odškodnění za újmu způsobenou gynekologickou operací (Carvalho Pinto de Sousa Morais proti Portugalsku).

Stereotypy a předsudky však podle případů Evropského soudu pro lidská práva škodí i mužům a jejich rodinám, například když pečující muži nedostávají stejné sociální dávky jako pečující ženy (Beeler proti Švýcarsku) nebo jiné rodičovské úlevy (Konstantin Markin). Na popsané tradice, předsudky a stereotypy doplácejí i queer lidé (Beizaras a Levickas proti Litvě) nebo děti z duhových rodin (D. B. proti Švýcarsku).

Přetrvávající stereotypy a předsudky o rolích mužů a žen tedy mohou vést k tomu, že právní systém není dostatečně vnímavý k potřebám zranitelných obětí, ale ani k potřebám a právům žen a mužů, kteří se právě těmto stereotypům vymykají například tím, že jako muži přebírají pečující roli či jako ženy vyžadují rovnoprávné postavení například v zaměstnání.