Irena Hůlová

Irena Hůlová pracuje jako vedoucí advocacy v české pobočce organizace Amnesty International. Zaměřuje se především na témata, jako jsou práva žen, sexuální násilí, vývoz zbraní a dodržování lidských práv. Před Amnesty pracovala v parlamentu ve Spojeném království a v Institute for Policy and Engagement na univerzitě v Nottinghamu. Amnesty International je nevladní organizace, která bojuje za dodržování lidských práv na celém světě. Organizuje kampaně, pořádá veřejné akce i protesty, vzdělává, zastává se obětí bezpráví a usiluje o systémové změny na úrovni států i mezinárodního společenství.

Sexuální násilí a především znásilnění se v posledních letech dostalo do popředí veřejné debaty. Snad skoro každý slyšel o kauze Dominika Feriho nebo muže, který za několikaleté opakované znásilňování své nevlastní dcery dostal od soudu pouze podmíněný trest. Boj proti sexuálnímu násilí zahrnuje celou řadu věcí, jako je nedostatečné vzdělání soudců a soudkyň, nevhodný přístup policie k obětem a nebo nedostatečné odškodnění pro oběti. Amnesty International spolu s organizací Konsent se před více než třemi lety rozhodli zaměřit na špatnou definici znásilnění v českém trestním zákoníku. To, co totiž zákon považuje za znásilnění je zásadní věc.

Nová definice znásilnění 

Trestní zákoník v České republice nedefinuje znásilnění souhlasem, ale použitím násilí či zneužitím bezbrannosti. Co ovšem případy, ve kterých nedošlo k fyzickému násilí? Nebo případy, ve kterých byla oběť paralyzována naprostým terorem a strachem a nemohla se tak bránit (podle výzkumu se toto stává až v 70 % všech znásilnění)?

Absurditu tohoto pojetí ukazuje následující analogie: „Po obětech krádeže nikdo nechce, aby prokazovaly, že zlodějům kladly odpor, předání peněz nevede nikoho k závěru, že okradení se zločinem ‚souhlasili’ a že tudíž nebyl spáchán trestný čin.“

Po více než třech letech kampaně, stovkách schůzek s politickou reprezentací, několika odborných kulatých stolech a tisících hodinách práce se podařilo přesvědčit ministerstvo spravedlnosti, aby představilo novou definici znásilnění, která bude založena na souhlasu. Tato definice už nebude vyžadovat přítomnost násilí, ale bude se ptát zda byl nebo nebyl udělen souhlas. V době psaní článku byla definice schválena všemi stranami v poslanecké sněmovně a čekala na schválení senátem.

Co přesně tato definice znamená a jak s ní budou pracovat soudy a policie naleznete zde.

Nová definice jasně vyšle signál, jak pachatelům znásilnění, že sex bez souhlasu je znásilnění, tak obětem znásilnění, že to co se jim stalo bylo znásilnění a nemusí se bát to nahlásit na policii.

Je sexuální násilí časté?

Sexuální násilí zažije každá třetí žena. Každá desátá žena a každý třicátý muž pak zažije znásilnění. Jedná se o velmi rozšířený problém, který dost možná potká vás nebo někoho ve vašem okolí. Sexuální násilí však nedopadá na všechny stejně. Oběťmi jsou v 90 % ženy, zatímco pachateli jsou v 99 % muži. Tato nerovnost je důležitá, jak při pochopení této problematiky, tak při hledání efektivních cest k potírání sexuálního násilí.

Zastaralé zákony, rozšířené mýty, genderové stereotypy a znepokojivé postoje vůči souhlasu však přispívají k tomu, že denně se v České republice stane okolo 34 znásilnění.

Podle průzkumu, který si Amnesty nechala zpracovat naposledy v roce 2022 si přes 40 % dospělých v Česku myslí, že si za znásilnění v jistých případech mohou ženy samy. Myslí si to především pokud se žena:

• chovala koketně
• byla opilá
• měla sexy oblečení
• neřekla muži jasné ne
• měla hodně sexuálních partnerů
• šla bez doprovodu nebezpečným místem

Oběť násilí si za něj nikdy nemůže sama. Ani sexy oblečení ani alkohol nám nedává automatické právo na sex. A pokud se s někým vyspíte i bez jeho/jejího souhlasu, je to znásilnění. Je to takto jednoduché.

Souhlas k sexu znamená, že každá osoba se zapojuje svobodně. Mlčení nebo neříkání ne není totéž jako dávání souhlasu. Nedostatek odporu nebo vyzývavé oblečení také nejsou automatický souhlas. A už vůbec souhlas neznamená podepsání smlouvy. Dokonce nemusí být ani vyjádřen slovy. (Ale musí být jasný.)

Jak má souhlas vypadat?

• dobrovolný – daný druhému bez nátlaku, manipulace či vydírání. Když někdo nemá možnost sex odmítnout, není souhlas dobrovolný;
• nadšený – pokud přijde na sex, měli bychom dělat jen věci, které opravdu chceme s radostí dělat, ne věci, které si myslím, že bychom dělat měli;
• informovaný – musíme dopředu vědět, co se bude dít. Například, když souhlasíme se sexem, neznamená to, že automaticky souhlasíme se všemi praktikami nebo s tím, že sex proběhne bez použití kondomu;
• odvolatelný – každý máme kdykoliv právo se rozhodnout, že už nechceme v sexu pokračovat.

Pokud si nejsme jisti, zda druhá osoba souhlasí není nic snazšího než se zeptat. Nic nezkazíte, když se během sexu ujistíte, že je druhému to, co se děje, příjemné.

Cílem Amnesty je změnit takzvanou „kulturu znásilnění“, která normalizuje a dokonce ospravedlňuje znásilnění v naší společnosti.  Uspořádali jsme například výstavu, která vystavovala oblečení, které měly oběti znásilnění na sobě, když k němu došlo. Oblečení totiž nehraje roli ve znásilnění. Také chodíme do škol, kde se během workshopu zaměřuje na boření společenských mýtů a nepravdivých představ spojených se znásilněním. Máme také interaktivní vzdělávací mobilní hru, skrz kterou se hráči seznámí s příběhem oběti znásilnění. V neposlední řadě jsme se s organizací Konsent zasadili o to, aby se přimula nová definice znásilnění a téma sexuálního násilí se řešilo i na politické úrovni. Pravidelně také pořádáme demonstrace a happeningy po celé České republice.

Naslouchat jeden druhému je nesmírně důležité. Ať už, když se nám osoba snaží říct, že to, co teď děláme se ji/jemu nelíbí, anebo když se nám někdo svěřil, že zažil sexuální násilí. Mluvte proto se svými blízkými o souhlasu a jeho důležitosti a formách.