eny a muži se liší v tom, jak tráví čas. Liší se ale také v tom, jakou mají možnost se svým časem svobodně nakládat. Muži tráví více času v placené práci. Ženy zato pracují více v domácnosti (70 % z nich jsou přitom také ekonomicky aktivní). Celkově denně odpracují více hodin než muži. Mají v průměru méně peněz, ale také méně volného času. Nerovnou dělbou rolí netrpí jenom kvantita ale také kvalita volného času. Střípky volného času jsou rozeseté tu a tam mezi placenou prací, vyzvedávání dětí z kroužků, přípravou jídla, večerním vyřizováním emailů nebo sháněním rad ve facebookových skupinách, jak bojovat s dětským kašlem přírodní cestou.

Méně volného času samozřejmě znamená méně odpočinku, méně času na koníčky, ale také menší manévrovací prostor pro profesní rozhodnutí. Ženy svoji pracovní trajektorii častěji než muži upravují v závislosti na svých povinnostech doma. Pokud náhodou žádné pečující závazky nemají, jejich profesní dráhu ovlivňuje jen potenciální možnost, že budou v budoucnu nějaké mít. A tak poslední století přešlapujeme na místě. Ženskou emancipaci brzdí nekonečné domácí to-do listy, mentální zátěž spojená s managementem domácnosti a prastaré genderové stereotypy o péči a domácí práci jako ženské doméně.

Domácnost – ano, buď posvěcena a svatá, ale k tomu je především třeba, aby žena nebyla domáckým otrokem! Ve jménu domácnosti oddalujeme ženy od veřejné práce. (T. G. Masaryk, Moderní názor na ženu, 1904).

Chceme-li větší zapojení žen ve veřejném prostoru a rozhodovacích pozicích, po kterém volal Masaryk už před sto dvaceti lety, chceme-li spravedlivou společnost a rovné příležitosti pro muže a ženy, musíme změnit zažité stereotypy v našich domácnostech. I když tím přidávám další bod na to-do list především žen, musím na nás všechny apelovat, abychom se tomu začaly intenzivně věnovat. Jde především o kvalitu našeho času.

Péče bude potřeba čím dál více. Společnost stárne, přibývá nemocných lidí, o které se teď jak v institucích tak i v domácnostech starají převážně ženy. Celodenní péče o děti do tří let se ujímají téměř výhradně ženy. Jak nám ukázala zkušenost s lockdowny během pandemie, jsou to vždy ženy, které společnost žene k zodpovědnosti za péči o domácnost a všechny její členy, když jde do tuhého. Pokud chceme ženám do budoucna zajistit větší ekonomickou stabilitu a svobodu v rozhodování, jak nakládat se svým časem, musíme začít péči a práci v domácnosti lépe distribuovat mezi muže a ženy. Změnit se musí společenské normy a systém, který je upevňuje. Začít ale můžeme i u sebe doma.

Tipy, jak doma začít mluvit o férové dělbě práce a dělat první kroky ke změně:

• vyberte si správný okamžik na tuto důležitou debatu (když jste klidní, odpočatí a schopní nejen mluvit ale i naslouchat);
• udělejte si na webu Férová domácnost audit domácnosti, tj. projděte si seznam běžných činností spojených s chodem domácnosti a péčí o její členy a určete, kdo se čemu a v jaké míře věnuje;
• vyberte pár činností, u kterých byste rádi provedli změnu;
• vyjasněte si, co tyto činnost obnáší (většinou mají několik fází: všimnu si – naplánuji – provedu – zhodnotím);
• dejte si realistické cíle, dělba rolí 50:50 zní krásně, ale možná by ani jednomu z vás nepřinesla spokojenost;
• pobavte se o tom, které činnosti děláte rádi a které naopak nesnášíte, rozeberte si je podle preferencí, ostatní si rozdělte podle vašich možností nebo se v jejich vykonávání pravidelně střídejte;
• řekněte si, jaký je minimální standard provedené práce (všimnu si, že se koše na tříděný odpad plní – naplánuji si, kdy je vynesu – provedení neodkládám – koše vrátím zpět na místo ve správném pořadí);
• dejte druhému plnou důvěru a nic po něm nepředělávejte;
• každý týden si spolu sedněte a pobavte se o tom, jak to šlo, dejte si zpětnou vazbu a trénujte klidnou a pragmatickou debatu o dělbě rolí, vše se dá nacvičit;
• pobavte se o tom, jestli by nějaké práce nemohly ze seznamu zmizet, zda by je aspoň částečně nezastaly děti nebo jestli by pro vás bylo možné zaplatit si externí výpomoc;
• oceňte vzájemně, co každý pro rodinu dělá.