Kristina
Kurátorka realizací
Čas s projektem hrozně letí. Zvládli jsme toho tolik, že se to zdá jako věčnost. Ačkoliv funguje teprve od konce roku 2021. Já se aktivně začala zapojovat po pár měsících fungování, kdy po probdělých nocích s vínem a nezávislých debatách o projektu s Annoumarií (zakladatelkou projektu) přišla nabídka, zda se nechci stát oficiálně členem a vzít si na starosti copywriting. Od té doby se mnohé změnilo, včetně mé pozice, ale srdce zůstává.
Projekt je smysl, způsob, jak mluvit, sdílet a revitalizovat veřejná místa i vnitřní životy. Srdcovka.
18/11/2025
Oblíbená výpověď
Brečím dojetím, když vidím starý lidi držet se za ruce a milovat se. Každej den se cejtím vděčná – někdy víc a někdy míň. Ale každej den.
Kdy máš pocit, že jsi opravdu „naživu“?
Když zdolám nějaký vrchol a koukám na všechnu tu nádheru pod sebou. Vidím všechno z výšky, z nadhledu, kolem mě se pronání jen vítr a já se mohu zhluboka nadechnout. Případně když sedím na pláži, dotýkají se mě paprsky slunce, slyším šumění vln a přede mnou jen nekonečný obzor.
Co v Tobě zůstává, i když se všechno kolem mění?
Pocit, že se musím neustále zlepšovat a posouvat, hledat nové smysly. Takže ve mě vlastně zůstává změna ve změně. A rodina a nejbližší přátelé. Mám velký smysl pro úzké vztahy, spolehlivost a empatii.
Co Tě dokáže nejvíc dojmout?
Nečekaně milá slova a úsměvy, přírodní krásy a prakticky jakékoliv zvíře.
Kde vnímáš propojení mezi sebou a ostatními?
V umění, v literatuře, architektuře…. A ve chvílích, kdy je potřeba pomoci.
Co bys chtěla, aby se ve světě změnilo?
Moc bych si přála, aby ve světě obecně panovala větší úcta k životu a k právům ostatních. Aby se člověk nepasoval do role pána tvorstva a uvědomil si svoji maličkost. Abych nechal planetu nadechnout a přestal omezovat a využívat ostatní živočišné druhy. A aby se na sebe lidi trošku víc usmívali.