Konsent /Johana Nejedlová/

Sexuální násilí je téma, které ve společnosti rezonuje čím dál víc. Na povrch vyplouvají kauzy mocných predátorů, mnozí přicházejí o práci a ztrácí společenské postavení, někteří končí před soudem i za mřížemi. Ženy, které zažily znásilnění přestávají mlčet. Pořád ale postrádáme otevřenou  diskuzi na téma sexuálního násilí na LGBTQ+ osobách. Výzkumná data přitom říkají, že lesby, gayové, lidé s bisexuální orientací i trans osoby jsou, co se týče sexuálního násilí, ohroženější než cis lidé i heterosexuální ženy. Výzkumá  data, která by komplexně zkoumala problematiku násilí na LGBTQ+ osobách v Česku ale stále chybí. Data ze Spojených států říkají že:

• 44 % leseb a 61 % bisexuálních žen zažilo znásilnění, fyzické násilí nebo pronásledování ze strany intimního partnera, zatímco u heterosexuálních žen je to 35 %.
• 26 % homosexuálních mužů a 37 % bisexuálních mužů zažilo znásilnění, fyzické násilí nebo pronásledování ze strany intimního partnera, zatímco u heterosexuálních mužů je to 29 %.
• 46 % bisexuálních žen bylo znásilněno, zatímco u heterosexuálních žen je to 17 % a u leseb 13 %.
• 22 % bisexuálních žen bylo znásilněno intimním partnerem, zatímco u heterosexuálních žen je to 9 %.
• 40 % homosexuálních mužů a 47 % bisexuálních mužů zažilo sexuální násilí jiné než znásilnění, zatímco u heterosexuálních mužů je to 21 %.

LGBTQ+ lidé mohou kvůli stigmatizaci čelit větším obavám svěřit se s tím, že zažili sexuální násilí nebo v případě sexuálního obtěžování, znásilnění i partnerského násilí vyhledat pomoc . Přispívá k tomu i nedostatečná sexuální výchova, která málokdy hovoří o tom, jak vypadá respektující (sexuální) vztah a často bere v potaz jen heterosexuální vztahy. Za 7 let, po které pracuji v oblasti prevence sexuálního násilí, se mi svěřili desítky queer lidí, kteří sexuální násilí zažili nebo se ho dokonce sami dopuštěli. Ti, kteří sexuální násilí zažili, měli ale často pocit, že jen zažili něco, co jim bylo extrémně nepříjemn a  zdráhali se mluvit o znásilnění.  Často také měli pocit, že si násilí sami zapříčinili.

Vzpomínám na muže, kolem třiceti let, který mi vyprávěl o svém prvním sexuálním zážitku. Nebylo mu ještě ani 18 a seznámil se se starším mužem na seznamce. Sešli se u staršího muže doma, ale mladší muž sám nevěděl, co má od setkání čekat ani co sám vlastně od situace chce. Postupně si začal uvědomovat, že na sex ještě není připravený, několikrát to muži zopakoval, ten ho ale nakonec přinutil k tomu s ním sex mít. Nenutil ho násilím, ale soustavným přemlouváním (Uvidíš, bude se ti to líbit), výčitkami (Nemůžeš ke mně jen tak přijít a pak mne odmítnout), posměšky (Chováš se jako malé dítě, myslel jsem, že jsi dospělejší) a nátlakem. Podobně zněla spousta dalších zkušeností, které jsem si za roky vyslechla.

Jak tedy poznat sexuální násilí a jak nebýt součástí problému?

Stačí si dát pozor na to, zda máme ke všem sexuálním aktivitám s druhými souhlas. Většina z nás souhlas běžně praktikuje a není to žádná věda. Když někoho zvete do kina, poznáte, že s vámi  jít nechce i když neřekne jasné ne. Tak jako je jednoduché pochopit nesouhlas u pozvání do kina a jiných každodenních situací, mělo by být jednoduché pochopit i nesouhlas u sexuálních aktivit.